Červen 2009

Hříšná 6-8

21. června 2009 v 15:54 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...

Začalo mě to bavit-psát. Ale mrzí mě, že nikdo nepíše komenty, jestli se vám to vůbec líbí...


Ráno u snídaně je vyloženě skvělá nálada. To je samé: "Ano miláčku. Kolik chceš chlebíků,miláčku? Já už se tak těším,miláčku." Všichni "šťastně" sedíme u stolu a jíme. Dokonce ani já s Danem se neprovokujeme, protože nechceme rodičům(hlavně mamce) zkazit tuhle harmonii. Taťka nás po snídani rozveze do školy a ještě nám každému přistrčí stovku. "Tak se mějte,pacholíci."loučí se s námi taťka. Šlápne na plyn a už je pryč. "Nazdar skřete."řekne mi Dan a dá mi pohlavek. "Nazdar,osle."oplatím mu a bouchnu ho do zad. Kdyby nedorazil jeho kámoš, tak se snad mlátíme do zítra a zameškáme školu. Já to mám do té své naštěstí blizoučko na rozdíl od Dana, který musí ještě kousek šlapat. Ale očividně mu to nevadí. S tím jeho kámošem řeší něco ohledně počítačových her. Blbouni.
Před školou se připojím k holkám a pokračujeme do školy. Holky řeší něco ohledně nějakého kluka, kterého Sára včera potkala a prý byl opravdu "boží". Ne,opravdu mě neláká to s nimi probírat. Ani na ně nepočkám v šatně, protože mi je jasné, že tohle budou řešit celý den! Škoda, že Terka je tu vždy už mezi prvními, protože její maminka je učitelka na té škole, kam chodí Dan. Takže jí tu vždycky mamka vyhodí a jestli je to moc brzy jí nezajímá. Ještě, že já nebydlím zas tak daleko a když nás taťka vozí, tak ne tak brzy. Zasednu k Terce do lavice a poreferuji jí, co naše "miss" se svými sudičkami řeší. "A jé,je,"vyjádří se Terka. "Hele,myslíš, že se dneska bude zase řešit ten průser na těch záchodech?" zajímá se. "No, já bych řekla, že s námi se to bude řešit až zítra, protože dneska tříďase nemáme,"odpovím jí. "No jo. To máš pravdu. Stejně si nemyslím,že by to fakt Ondra udělal. A ty?" "Já taky ne,"odpovím jí. Terka se rozhlídne a pokračuje: "Ehm,Ely. Můžu se na tebe spolehnout viď?" "No jasně. Přece mě znáš,"usměju se na ní povzbudivě. Terka se znovu rozhlídne a řekne: "Mně se poslední dobou Ondra strašně líbí,"řekne mi a zrudne. "Fakt?"řeknu překvapeně. "No a už si něco zkoušela? Vždyť přece bydlíte vedle sebe v paneláku!" "Já vím. Už jsem si všimla,"zakření se na mě. "Jednou jsme spolu jeli výtahem a…"nedořekne, protože právě vkročí do třídy on. Mávne na nás a přidá úsměv. Jednou nám Ondra řekl, že má radši nás než ty užvaněný slepice. I když se na lyžáku líbal se Sárou. Ale pak jí pomluvil, že to neumí a to se Sárinky dotklo. Když Ondra zasedne do lavice tak Terka pokračuje: "Normálně jsme nastoupili,povídali si, no a pak mi upadli klíče a chtěla jsem se pro ně sehnout, ale byl rychlejší a tak jsme se srazili! No, ale počkej teď to nejdůležitější! Víš co mi řekl? Že hezky voním!! Já myslela, že tam zkolabuju. No samozřejmě jsem zrudla a špitla, že děkuju a pak se výtah zastavil v našem patře." Udělám oceňující gestu a řeknu: "No vidíš! To mu určitě nejsi lhostejná," "No, ale od tý doby nic,"rozsmutní se. "No to, protože nebyla zase ta správná chvíle, chápeš?"utěšuji ji. "Hm,asi jo."řekne nakonec.
Na zeměpis jsme se měli naučit opáčko na Asii. Naštěstí jsem se na to koukla takže otázky, které nám náš učitel "Holínka" dá jsou pro mě lehké. Zacvaknu propisku a se smíchem sleduji, jak se pár spolužáků mučí a namáhá svoje hlavičky. Právě, když pohledem zabloudím do lavice, kde sedí Petr, tak ho vidím, jak na mě vysílá smutné S.O.S. a na prstech ukazuje otázku číslo 5. Kouknu se, co to bylo za otázku, otočím se na něj a pomalu mu to slabikuji. Po dvou minutách Petr radostně kývne a zapisuje si. "Tak čas vypršel,"řekne "Holínka" a začne sbírat papírky. Po zazvonění přijde k naší lavici Petr: "Díky moc,Ely. Bez tebe bych byl ztracenej." "Jednou mi to třeba oplatíš,"usměju se na něj. "Tobě?"vyhrkne. "To asi ne. Není den, kdy by si něco neuměla.Obdivuju tě."
"No,stačí se fakt jen na to mrknout,"zakecávám tu jeho lichotku.

Hříšná 6-7

20. června 2009 v 20:08 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Po celý den ve škole se nemluví o ničem jiném a mě ani nenapadá koho podezřívat. O přestávce vyšlápnu o patro výš a zajdu za Robem. Nechám si ho zavolat jeho kámošem.(už nejsou ty doby co jsem se pekelně styděla)
"Čauky Eluš,"pozdraví mě. A jé,jé zase ty jeho zkomoleniny! "Já ti dám Eluš,"rozlobím se na něj na oko. "Máš dneska něco v plánu?" zeptám se ho. Rob se najednou rozzáří jak sluníčko, takže mi je jasné, že něco má. "Bohužel Elí, když to vyjde,tak ti později řeknu s kým,"zakření se na mě. "Ok, tak si to uži. Zatím se měj.Pa," a protože vidím, že k nám míří školní "playboy" z jeho třídy tak dodám "brouku". Vysvětlení je jednoduché, Rob mě o to už hodněkrát prosil, aby ho viděl aspoň z nějakou holkou. Schody beru po dvou, abych si teda aspoň stihla do hlavy nabiflovat něco z chemie. A ukáže se, že jsem udělala správně. Protože učitel Kamínek zkouší, sice ne mě, ale můžeme se přihlásit a ještě nasbírat nějaké plusy. Nejsem sice žádná šprtka, která by prahla po plusech a brečela, kdybych náhodou něco nevěděla, ale každý plus se v téhle situaci hodí!
Češtinu,fyziku a výtvarku přežiji už bez následků jak by řekl Rob. Vydám se na oběd, ale dneska si sednu k holkám. Sice mě nebaví poslouchat Sářiny kecy, ale místo u divného týpka jsem hned zavrhla a jinam se jaksi sednout nedalo. Tak se radši rychle naobědvám, abych odsud mohla zmizet. "Héj,krásko!Něco ti vypadlo," slyším za sebou. Otočím se a vidím jak mi hezký kluk podává kartičku na oběd. Ach jo! Ale ten kluk mi někoho připomíná a on si taky asi na mě vzpomíná, protože řekne: "Jé,to jsi zase ty. Včera jsem tě musel postrčit, aby si šla a dnes tě musím honit. No to je gol."zasměje se. No,jo! To je ten kluk co mě včera probudil z přemýšlení. "No,to teda je,"připustím a nesměle se usměju. S klukem, který se mi představí jako Radek dojdu až do šatny a s radostí se s ním rozloučím, protože tomu se pusa nezastaví! "Tak ahoj."loučíme se.
Vyjdu ven a cítím se všelijak. Jsem nějaká divná. Místo abych byla ráda, že si semnou povídá tak krásný kluk! Tak se snažím zdrhnout z jeho blízkosti. A vsadím se, že kdybych navrhla jestli si nejdeme třeba sednout do kavárny, že by šel. Ne, nejsem nějaký namyšlená pipka, co si myslí, že má na každého, ale prostě jsem to z Radka cítila, že by semnou ještě někam šel. A takhle přesně je to i s Filipem! Zatím dojdu k našemu baráku, kde taťka právě vykládá z auta balík vod a igelitku s nákupem. "Ahoj,můj drahý otče!" zavtipkuji a vrazím mu pusu na čelo jen to mlaskne. "No, ahoj dcero. Jakýpak mládenec tě dneska potěšil? Neříkej mi, že jsi tak šťastná jen z toho, že vidíš svého otce, kterého si mimochodem viděla i ráno" vtipkuje taťka. "Tati,snad o mě nepochybuješ" zatlemím se a chci popadnout tašku s nákupem, ale taťka s ní rychle uhne. "Já sám." řekne a zabouchne kufr. Svět se zbláznil! Divím se dál. Jelikož mě to strašně zajímá, tak z taťky nezpustím oči. Sundá si sako,zajde se do kuchyně napít, uklidí balík vod, ale k vyndání tašky se stále nemá! Asi vycítí co mi v hlavě šrotuje, protože řekne: "Zbytek až přijdou všichni!" a tajemně se na mě usměje. To jsou mi věci! Vyšlápnu si schody a zamířím k mým dveřím. Svůj pokoj bych poznala i poslepu. No, aspoň od Danovo určitě. Je to jednoduché, protože mi to tam tak nesmrdí. Asi díky telepatii bouchnou dveře a uslyším Danův hlas jak se vítá s tátou. Zalezu do pokoje a zapnu rádio. Svlíknu si můj modýlek a nasoukám se do domácích kraťasů a třička. Tričko, co jsem měla na sobě dneska odnesu do koše na špinavé prádlo a zbytek uklidím do skříně. Pak uslyším dupání po schodech a za chvilku ke mně vejde Dan a hned se zajímá: "Co tam táta schovává? Vy jste někde byli a zase ti něco koupil viď?"čertí se. "Přemejšlej!Kdyby mi něco koupil tak to mám asi u sebe v pokoji a neschovává to v igelitce ne?" Dan se zarazí a uzná: "No jo, to je fakt. Hm, kdyby tam tak měl dortíčky" olizuje se Dan. "No to je dost možný,osle,"uznám. Má tu bílou krabici. "Tak to pak je v nejlepším pořádku" pochválí Dan a milostivě odkráčí do svého pokoje. No, pokoje? Spíš doupěte, zatlemím se. Nemůžu se dočkat až konečně dorazí mamka a já zjistím co taťka skrývá i když to asi opravdu budou ty dorty a nepletu se! Jakmile mamka dorazí taťka nás zavolá dolů, sesedneme si ke stolu a taťka začne. "No, tak se konečně milá dítka dočkáte,"zakření se na nás. Dneska jsem měl opravdu výjimečný a skvělý den, nebudu to prodlužovat. Dostal jsem prémie, při kterých mi málem vylezly oči z důlků a tak jsem si řekl, že už jsme dlouho nebyli někde pospolu a tak jsem zašel do cestovky a objednal nám dovolenou do Portugalska na 10 dní."dokončí taťka.
"No to je super!" vykřikne Dan. "Jo, to je přidám se k němu. A o mamčině reakci nemusím ani pochybovat, už dlouho si přála, abychom někam vyrazili. Tak se jí to splnilo! "No,to je skvělý miláčku!"řekne a vrhne se na tátu. Já se potom taťkovi taky pověsím kolem krku. Mezi tím co se s taťkou mazlíme se Dan zajímá o krabici. "Jo a abych nezapomněl, jede se na konci prázdnin a tady ještě pár dobrůtek." To už všichni spořádaně sedíme a cpeme se až se nám dělají boule za ušima. No,hlavně Dan!

Hříšná 6-6 díl...

2. června 2009 v 20:52 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Dojdu si do skříně pro sametovou noční košilku a jdu směr koupelna.Napustím si plnou vanu s vonným olejíčkem a ráchám se ve vaně dokud mi nevystydne voda. Nechám si jí vystydnout natolik,že když vylezu z vanu tak místo toho, aby mi bylo vedro mi je strašná zima. Rychle se usuším, oblíknu si košilku s krajkovými kalhotkami a běžím do pokoje, kde si skočím pod deku a zapnu televizi. Je úterý takže mi dává Ordinace. Ten Beneš je ale zmetek říkám si v duchu. A ta karkulka úplně vypatlaná holka,ale určitě se změní. Za chvíli už slyším jen odznívající písničku ordinace, takže vylezu z postele a jdu si naházet učení do báglu. Matika, Čeština, Fyzika…a tak dále, samá nuda! Dvěma kroky skočím zpět do pelíšku a ponořím se do říše snů.
Ráno je krásně teplé a slunné.Vyploužím se z pokoje, v koupelně se upravím a jdu vzbudit bráchu.
"Vstávej neandrtále" zařvu mu do ucha.A vida…úspěšně.
"Jééé"zaskučí. Odploužím se z jeho pokoje do svého, kde ustelu postel a jdu se podívat ke skříni, co by jsme dneska mohli ukázat světu. Vyberu si krásně tyrkysové tričko s bílou sukní a ještě to doladím různými drobnostmi. Svoje kaštanově hnědé vlasy s lokýnkami nechám volně ležet,namaluji řasy maskarou na pusu lesk a je to. Hvězdný úsměv do zrcadla a můžeme jít. Dolů sejdu dřív než obvykle. "Dobré ranko"
"No nazdar."odpoví chladně mamka. Už se chci zeptat co jí je, když v tom uvidím jak mi táta naznačuje,že se nemám ptát. Tak si tedy vezmu lupínky s mlíkem a jdu si je sníst. Bráška dorazí jen tak,tak.
"Nesnáším ráno,únavu a lidi co mě budí,když chci spát"sdělí nám Dan a pohledem míří ke mně. Samozřejmě, že mi to došlo.
"Nesnáším povaleče,nevděčný lidi a ty co mi nadávaj za mojí ochotu"sdělím zas já a též pohledem zamířím k Danovi. Ten se jen ušklíbne a jde si namazat housky, protože přece nebude jíst lupínky jako já,že! Dojím lupínky,umyji misku a jdu do školy. Nepočítám s tím, že by mě táta dneska odvezl a ani nepočítám s Danem,který je uražený.Pche. Venku je další dubnový den,za chvíli léto.Jupí!Ale zase to má jednu chybičku-do konce května musím vyplnit kam hodlám po základce jít.Musím ten gympl probojovat! Ale dost s tímhle tématem,ještě si s ním užiji. Když míjím pekárnu,tak uslyším někoho vyvolávat své jméno. No jasně.Filip. Proč jsem div ne skleslá mrazem,když se na mě hezky usměje a zamíří ke mně?
"No ahoj"řekne a neujde mi jak si mě prohlíží.
"Ahoj"oplatím mu. "Co ty tu?"optám se.
"No teda,já tu na slečnu čekám a ona se mě ještě ptá"baví se ten trotl,
"Hm"řeknu jen. "Už musím,tak se měj.Ahoj."rychle se loučím. Filip se na mě zpytavě podívá,ale nic neřekne.
"Tak ahoj,no"řekne,jakoby naštvaně. Rychle přejdu přes přechod a rázným krokem si to mašíruji k Základní škole u Můstku. Tam už na mě holky čekají a rychle zapadneme do školy.
"Pěknej model"hodnotí holky můj dnešní ohoz. Ani oni nejsou o moc horší,vlastně Sára s Petrou mají ještě hezčí model.
"Dík,vy taky"opětuji. Rozhlédnu se po třídě a zahlédnu pohled Petra.Poté co zjistí,že jsem ho načapala sklopí oči a šprtá se matiku.Jen aby.Uchechtnu se. Na první hodinu si to přimašíruje Svazek v dost špatné náladě: "Sednout!" poručí. "Opravdu jsem si myslel vážení,že když jste na škole nejstarší a navíc před přijímacími pohovory na střední školy,tak se budete chovat ukázněně. Ale to,co chudák pan školník našel na chlapeckých záchodech je strašné! A proto prosím ty, co s tím mají něco společného,aby vstali." Ve třídě však nastane hrobové ticho. "To jsem si mohl myslet.Srabíci!" provokuje Svazek. "Pane učiteli,"hlásí se Petra. "No,né. Šrájková! Nevycházím v údivu." Petra se ovšem nenechá odbýt: "Smím se zeptat.Proč si vlastně myslíte,že to udělali naši kluci? Jsou tu přece i jiné ročníky,nehledě na 9.B."hájí naši "skvělou" třídu Petra. "A kdo jiný asi. Nikdo nemá takovou drzost napsat přes celou zed,že pani učitelka Kobrlová má ty nejkrásnější…" Svazek i ted rudne a nedokáže to slovo přenést přes ústa. "No,kozy,přece!"vykřikne vítězně Ondra a celá třída jde do kolen. Ondra si ale bohužel sám sobě poškodil. "Takže vy,Vejvoda! No to jsem si mohl myslet!" Ondra se ale nevzdává: "Ale pane učiteli,já jsem tam opravdu nic nenapsal. Kdybych to chtěl Kobrl…teda paní učitelce Kobrlové říct,tak jí to řeknu sám a nepíšu to jako nějaký zamindrákovaný puberták na zed!" hájí se Ondra.
"No,pro dnešek se s vámi nehodlám dohadovat.Otevřete si sešity a…" mele známou písničku Svazek.