Hříšná 6-12

1. ledna 2010 v 14:40 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Ráno zaspím. Snad poprvé v tomhle roce. A když zaspím já, tak to znamená, že zaspí i Dan. Vyskočím z postele a běžím k němu do pokoje.
"Vstávej Dane, dělej"tahám ho z postele.
"Neee, ještě chvíli"skučí.
"Blbe, už jsme dost zaspali, takže už ani vteřinku"vykřiknu. To ho probudí. A už si stele postel. No, stele…to je dost přehnaný výraz. Spíš zmuchlá peřinu a polštář do úložného prostoru a narovná deku na posteli.
Rychle se vrátím zpátky do pokoje a vrtá mi hlavou, proč nás nevzbudila aspoň mamka. A pak mi to dojde. Dneska rodiče museli jet dřív, tak proto. To znamená, že ještě musíme vypustit Astru na zahradu. To udělá Dan, ten moc práce s oblíkáním ani s česáním nemá.
Jak jsem si myslela, tak se nestalo. Když jsem se upravila a vypravila do kuchyni, tak jsem narazila na Dana, ale i na loužičku na koberečku.
"Ty blbečku!"zařvu. Ne, nenadávám psovi, ale Danovi, který se cpe štrúdlem bez ohledu na chudáka psa. "Co jé"zahuhlá s plnou pusou. "Tohle je,"ukážu na loužičku a odnesu kobereček do vany, kde ho namočím, na víc mi čas už nezbude. Vypustím čekající a kňučící Astru na zahradu, rychle sbalím svačinu, do ruky si vezmu kousek štrúdlu a jdu se obout.
"Ty nejdeš?"zahučím na Dana. "Jó, času dost."odpoví.
Před školou potkám Radka: "Ahoj, hele, ty jsi na mě naštvaná?" Bože, to je dřevo, říkám si v duchu, ale poté s úsměvem odpovím: "Ne,proč? "Tak včera, jak jsme se pohádali."řekne. "Pohádali?"dělám udivenou. "Ale prosím tě, to nic nebylo."řeknu nakonec a jdu ke dveřím, abych už byla ve škole.
Celý den ve škole proběhne nijak zvláštně. Až teď nějak začnu přemýšlet o té dovolené, co nás čeká. A těším se. Bude to něco nového, odreagování.
Doslova vtancuji do baráčku, pohladím a vypustím Astru na zahradu a jdu do pokoje. Dnes mi ani nevadí, že jsem v celém baráku sama, i když někdy se to hodí. Jsou to ty chvíle, které bych nejradši nezažívala. V té chvíle nesnáším, když na mě někdo mluví a už vůbec, když vyzvídá.
Převlečená skočím na postel a prolistuji časopis, který jsem si už dávno koupila a ještě se k němu nedostala.
Jako vždy mě zabaví. Vyskočím z postele, protože dole v hale slyším hluk. Zvednu se a jdu se kouknout ke schodům.
"No jasný, kámo a ona…"slyším mluvit Dana. "Jé, čau Ely, pojď k nám, musíš nám pomoct,"zavolá na mě brácha. Nám?? Jakmile sejdu dolu, uvidím Sama. "Ahoj,"pozdravíme se. "Ely, pojď sem, ty jsi mi vždycky vybírala dobře oblečení, potřebujeme poradit, budeme mít nějaký představení ve škole a potřebujeme něco slušného. "Tady mám nějakej katalog, viděli jsme ho ve městě, nejsou drahý a potřebujeme nějakou novou košili."vysvětlí Dan.
Sedneme si všichni v obýváku na gauč a já vezmu do ruky katalog. No, měli pravdu, drahé nejsou, ale teda nic moc: "Kluci, promiňte, ale ani jedna mě teda nezaujala," "To jsou košile pro nějaký seriózní staříky, vy potřebujete trošku jiný. Třeba tobě Dane vždycky sluší taková smetanová a…" Kouknu na Sama a chvíli přemýšlím. "Tobě bych vybrala nějakou zelenkavou,"dokončím.
"Vidíš kámo? Já ti říkal, že Eliška tomu rozumí,"řekne Samovi a otočí se zpátky na mě: "Ely, a nechtěla by jsi s náma zajít do města? My by jsme to už chtěli mít z krku koupený,"prosí brácha. "No, tak jo,"rozhodnu se a hned se zvedáme a odcházíme.
V prvním krámu nepořídíme, mají tam totéž, co jsme viděli na letáku. Pořídit se nám podaří až ve třetím krámu. Mají tu přesně to, co jsem navrhovala. Vrhnu se po těch košilích, jak po trofejích. " Tak, přesně tyhle. Běžte si je zkusit,"zavelím. Bez keců mě poslechnou, asi jsou vážně rádi, že jsem s nimi šla. I když vylezou z kabinek, tak jsem s nimi spokojená: "Jo, jsou skvělý," "My nebo ty košile?,"zeptá se s nevinným kukučem Sam. "Samozřejmě ty košile,"nedám se.
Nakonec nepořídíme jen košile, ale u pokladny narazíme i na super kravaty. Každému jednu vyberu: "Jo, tahle má zelený otazníky, to bude srandovní a je to vkusný, nejsou moc velký. No a tahle má hezký proužky."
Když vyjdeme z krámu je na nich vidět, že jsou sice spokojení, ale otrávení, což se za chvíli potvrdí: "Fuj, teda tohle je horší než v zimě mrznout venku,"řekne Dan a Sam se k němu přidává. "Hele Ely, když si na nás byla tak hodná a pomohla nám, tak my tě zveme někam na véču, jo?,"řekne Sam. "Jo, tak jdem."řekne Dan a vezme mě kolem ramen.
V restauraci "U Slona" se skvěle bavíme. Nejen zvláštními názvy jídla, ale také musím uznat, že se mi dnešní den líbil. Danovi se povede převrhnout kolu,co mu přinesou, Sam zas rozsype párátka po zemi a já, když napichuji kroketu, tak mi vyletí až někam, no nevím kam. Celý vysmátí a skvěle najezení vypadneme z restaurace. Ve dveřích se otočím na číšníka a vidím na něm, že je rád, že jsme konečně vypadli.
 

Hříšná 6-11

31. července 2009 v 19:02 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Cestou domu si vykračuji v poklidu. Docela mě to i překvapí. Ale vždyť jsem přece věděla,že o Radka nemám zájem,tak mě ani nemá co mrzet. Vytáhnu z kapsy mobil,který mi ohlašuji přijetí smsky. Tak kdopak to je? Při čtení jména málem zakopnu. Filip.
Ahoj,dlouho jsme se neviděli,tak jsem si říkal jestli se nechceš zítra sejít. Je mi s Tebou fajn.
Ach jo,co mu mám sakra odepsat? Že jo a budu se nudit celý den nebo mám i s tímhle skoncovat? Sakra ty huso,ty námluvy,že se ti třeba časem začne líbit byly ještě horší než mu lhát. Rozhodnu se pro střední-zlatou cestu.
Ahoj,klidně se můžeme sejít,ale jako kamarádi.
Napíšu a jsem spokojená,zastrčím mobil do kapsy a zalovím v batohu pro klíče,protože jsem už došla k baráku. Astra už mi běží naproti,takže než zapadnu do baráčku,tak se s ní musím pomazlit. Je to blázínek. Nikdo není doma,super. Vyšlápnu schody do pokoje shodím ze sebe batoh a oblečení,oblíknu kraťasy a tílko a otevřu další příchozí smsku.
Co jsem udělal špatně? Myslel jsem,že by mezi námi mohlo být něco víc.
No,a co mu na tohle jako mám napsat? Znovu si promítnu v hlavě,jestli bych mu nemohla dát šanci,ale zas dojdu k názoru,že k němu nic necítím. Ani k žádnému jinému klukovi,kterého znám. Vlastně jo…k Robovi,ale ten má jiné zájmy.
Filipe není to Tebou,jsi skvělý kluk,ale bohužel ne pro mě.
Finíto,odesláno a jestli ještě napíšu,tak už neodepisuju.
Odezvy se už nedočkám. Tím lépe. Vezmu sportovní batůžek,naházím do něco věci do Fitness a vydám se z domu. Musím si jít zacvičit. Doma bych seděla,jak kůl v plotě. Pořád mi trčí v hlavě Ondra. Ale nesmím na to myslet,aspoň ne tady doma.
Ve Fitnessu u pokladny si zaplatím hodinu aerobiku,jako vždy a pak dojdu k hale,kam chodím na aerobik a počkám s ostatníma holkama. Čekání si krátím kecáním s holkama. Káťa mi líčí,jak se těší až za týden zmizí na měsíc do Anglie. Helča,že se těší až jí dneska přijede přítel a tak dále.
Asi za 10 minutek,právě včas přijde Zuzka,cvičitelka aerobiku,která nám vždy vytáhne,jak ráda říká ďábla z těla. Mám jí ráda. Ty 2 roky,co jsem chodím byli skvělé. Ze začátku jsem ji sice vůbec nestačila,ale to se všechno změnilo.Teďka už s ní dotahuju do konce.
"Ahoj holky,tak co,jdeme na to?"přivítá nás.
"Jasně,jen nás,ale první pusť do šatny ty naše ďáblice."zakření se na ní Helča.
V šatně se rychle převlíkneme a pustíme se do toho. Vypnu a vnímám jen Zuzku a kroky,co dělá.
"Tak holky,první si dáme naší starou sestavičku a pak se naučíme pár nových kroků."zavelí Zůza. Makáme jak šroubci. Jde nám to. Ve skupině nemáme žádné nováčky,jen starou sestavu holek.
"Á padla,"ukončí hodinu. Všichni se jako na povel svalíme na zem,kro Zuzky,která vypne přehrávač a hodí do sebe půlku čisté vody. "Byli jste skvělý holky,jako vždy. S Vámi se mi cvičí skvěle."lichotí nám Zuzka. Pomalu se zvedáme ze země a odcházíme do šatny,kde na sebe naházíme oblečení,díky teplému počasí jen lehké. Vyjdeme z haly,Zuzka zamkne,rozloučí se a prchá do své kanceláře. Domů ještě nemůže,protože má ještě pár lekcí aerobiku.
Před halou stojí krásná Alfa Romeo. Zajímalo by mě,čí nebo na koho tu čeká. S údivem zjistím,že je to ten Helči borec. No teda…Borec,jakmile Helču spatří vyskočí z auta a…Ježiši! Žádný borec,ale normálně starej čtyřicátník! Helča má zase partii. Kupodivu jí to vůbec nevadí,ještě mluví,co nejvíc nahlas,aby upoutala pozornost. Helča je fajn,ale v tomhle se teda pěkně sekla.

Hříšná 6-10

23. července 2009 v 19:26 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
O Dějepise,který proběhne vcelku rychle pozoruji Ondru. Ani jednou na tu nabídku či šanci Sáry nezareagoval. Strašně mě to potěší,přece jen má Ondra mozek a nebo má holku. To by bylo snad ještě horší! Tahle myšlenka mě dokonale vytočí,takže při tělocviku,kdy už máme k smůle Sáry naší učitelku Hájkovou a ne učitele Březinu zapomenu na písknutí startu a vyběhnu o 3 vteřiny déle a celou štafetu doslova zvorám.
"Sakra Šerezská!"vypískne učitelka. "Vkládala jsem do Vás a Vaší skupiny veliké naděje a Vy to takhle zvořete!" "Chcete si to dát ještě jednou?"zeptá se mě Hájková. Kývnu na souhlas. Nic jiného mi nezbývá!
Připravím se na start a nic jiného nevnímám a nesleduji než učitelku. Učitelka zvedá ruce,ještě výš a start! Naberu slušnou rychlost už v začátku až se bojím,že mi pak nevystačí síly. Když míjím kulatý záhyb tak se na moment kouknu za sebe a zjistím,že jsou skoro 3 metry zamnou! Jak jsem si myslela,že mi nevystačí síly,tak jsem se pěkně sekla,protože stále přidávám. Nevím proč a nevím jak to,že dneska mám tolik energie. Do cíle dobíhám první a nejsem skoro vůbec unavená! Asi nějaké nadpřirozené síly mi seslaly z nebes energii. Musím se nad touhle hovadinou zasmát jak kůň.
"Tak se mi to líbí."pochválí mě učitelka a zapisuje čas.
"To byla bomba."řekne mi Terka a ještě pár holek. Od Sáry se dočkám jen odfrknutí. Mně je očividně jedno,jestli jsem to zaběhla dobře a nebo to úplně zmrvila. Pořád se mi honí hlavou,jestli má ten Ondra holku,sakra! Strašně bych chtěla vidět Terku šťastnou.
Kouknu se k plotu,kde se momentálně fláká partička frajerů a v jednom z nich poznám Radka! Radek se na mě směje a zvedne prst do výšky: "To byl jak Usain Bolt"křičí na mě přes půlku hřiště. Opravdu vtipné! Zakřením se na Radka a radši se tam už dál nekoukám.
"Tak holky,dneska konec."řekne Hájková a žene nás ze hřiště. Když míjíme plot s Radkem a jeho kamarádíčkama,tak se Hájková zastaví: "Chlapci,pro příště si běžte za zábavou jinam. Toto je školní hřiště,kde probíhají od 8 do 3 hodin tělesné výchovy a ve středu a pátek od 4 do 6 hodin tréninky. Nikolu zázemí pro partičku nic nedělajících hůlvátů. Chápu,že Vás baví sledovat pohybující se děvčata,ale to je krajně neslušné."ukončí svůj proslov Hájková a my se můžeme potrhat smíchy. Teď už sem ani nepáchnou,borci.
"Ta jim to nandala,viď."hihňají se holky.
Dojdu do šatny,kde ze sebe shodím oblečení na tělák,pak si nastříkám sprej adidas podpaží,hodím na sebe sukni a tílku a peláším pryč ze šatny do chodbičky,kde čekám než zazvoní a Hájková nás propustí na oběd.
Skvěle nádlábnutá špagetami s boloňskou omáčkou se vydám domů. Před školou je zase frmol. Dojdu k brance a uvidím tu partu frajerů a mimoděk se začnu smát. Radek mě zmerčí jako první a hrne se ke mně.
"Dobrou babiznu máte na tělák,"řekne uznale-ironicky.
"Viď,"usměji se na něj sladce,obejdu ho a než stačí něco říct jsem dva metry od něj.
"Na Boltna si už hrát nemusíš,"řekne ironicky. Podívám se na něj a s úšklebkem řeknu: " Taky,že ne. Od blbejch lidí mě to žene samo."a otočím se na patě.
 


Hříšná 6-9

19. července 2009 v 16:59 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Po delší pauze-další část:)

"No,zkusím to, ale stejně už mi to asi bude k ničemu,"vzdychne. "Ne!Proč myslíš?"¨zeptám se překvapeně. "Ještě je dost času na opravení známek,"utěšuji ho. "Hm,to máš fuk,"řekne a odejde. Nechápu ho. První se snaží si opravit známky a pak řekne "To máš fuk", no nehrabe mu? Ale pryč s Petrem. Připravím si na stůl sešit na rodinku a otočím se na Terku:"Hele Tery, co říkáš tomu, že by jsme zašli třeba nakupovat a tak. Už strašně dlouho jsme nikde nebyli."navrhuji jí. "No,víš Ely. Mně se to zrovna nehodí. Musím mamce doma pomáhat s něčím na výstavku do její školy. Od zítra. A dneska se chci mrknout na chemii."zavrhuje moje plány. "Ale slyšela jsem,že hodně lidí teďka chodí na fotbalový zápasy, tam na to hřiště jak skoro za vašim barákem. Prý se tam od začátku dubna hrají zápasy a navíc díky hezkýmu počasí tam chodí i hodně lidí."říká s očima navrh. "Tak se tam zajdi mrknout, určitě tam někoho potkáš,"nabízí mi. "Hm,bez tebe? Ach jo. Možná když bude stav nouze,"zakřením se na ni.
Na rodinku přijde naše mladičká učitelka Sandra Černá a vysvětluje nám jak se správně stravovat. Jako by nám to neříkali v každém ročníku. Koukám do blba,ale když začně říkat něco o sportovním dni, tak zpozorním.
"Jako každý rok, tak i ten dnešní jsme pro vás připravili sportovní den. A jelikož mě o to váš třídní požádal, abych vám řekla co a jak tak mě prosím začněte poslouchat. Tentokrát to nebude tak obyčejný sportovní den. Budeme pořádat štafetové kolo na 100 kol. Poběží tam z každé třídy kdo chce. Prostě, kdo si rád zaběhá a zúčastní se, tak bude vítán. Pak samozřejmě obvyklé disciplíny jako: sprint,dálka,výška,hod kriketem…"dokončí učitelka.

"Má někdo nějaké dotazy?"řekne. Nikdo svou ruku nezvedne, takže není co řešit.
"Dobře, ale běda, jak se pak na to budete třídního učitele ptát a dělat ze sebe hlupáky, že jsem vám nic neřekla! Naopak. Ještě jsem vám dala možnost se zeptat!"vyhrožuje nám učitelka. Se zvoněním sbalí fidlátka a odejde.
"Pcha! Určitě budu ze sebe někde dělat debila!"řekne Sára a zakousne se do jablka.
"Ale Sáro,vem si to tak,že si budeš moct zlepšit svoji postavu,"láká jí Petra.
"Máš snad pochybnosti s mojí postavou?!"zeptá se jí Sára výhružně.
"Ne,e…"zaškobrtne se Petra.
"No proto!"řekne Sára a opovržlivě si změří Petru.Nechápu,jak se s ní může bavit. Vždyť jí ponižuje! Až teď vyndám svačinu z baťohu. Nikdy jindy jejich hádky nesleduju,ale tahle mě zaujala.
"Hej,lidi!Máme se přesunout na příroďák do auly. Budem prej koukat na film."křikne do třídy Bára. A jé,to budou zas hlody. Petra asi myslí na to samé,protože jakmile na ní kouknu zvedne otráveně oči.
"Tak dem."břikne mi do zad otrávěne. Samozřejmě jsme měli pravdu. Nudný film o geologii. Ach jo.
Jakmile zazvoní vyskočím ze židle a ze dveří auly. Už jen fyzika,dějepis a tělák….

Učitel na fyziku Antonín Kleplička se nám jako vždy snaží něco dostat do hlavy. Ale moc se mu to nedaří. Já nevnímám, protože přemejšlím, co budu dělat, když Terka nemůže. Možná zavolám Martině. Je to moje dlouholetá kamarádka. Už jako malé jsme si hráli. Naše mamky se znají a právě díky nim se známe my dvě. Marťa je o 2 roky starší. A pro mě je něco jako vzor. A ostatní nevnímají,protože mají důležitější věci na práci. Třeba Sára si lakuje nehty,Ondra s Milanem mastí karty a Terka si něco píšu na papírek.
"Takže příklady ze strany 86 vypracujte doma"skončí konečně fyzikář. Jakmile zazvoní odkráčí ze třídy.
"Tery?"šťouchnu do kámošky. "Jdeš semnou na záchod?"zeptám se jí.
"Jo,jasně." Vlezu do kabinky a za minutku jsem zpět,umeju si ruce a můžeme jít,kdyby….Sáru s Petrou slyšíme už z chodby. Kouknu na Terku a je mi hned jasné,co uděláme. Rychle skočíme do kabinky WC. Naštěstí je dost prostorná.
"Dneska jsem pozvaná na dost dobrej mejdan,"nakrucuje se Sára.
"Fakt?"závidí jí Petra. "A budou tam nějaký hezký kluci?"
"Jasně,že jo ty trubičko,"setře jí Sára "Jinak bych tam přece ani nelezla," "Cejtim to v kostech,že zažiju něco světového."
"A bude tam i Ondra,"zajímá se Petra. Najedou Terka zpozorní a já si uvědomím proč. Strašně jí raní,jestli řekně,že jo. Já blbá! Takový nápady zalejzat do kabinek a odposlouchávat!
"Jo,měl by tam bejt," "Musim ho konečně sbalit."plánuje Sára a pomalu odchází ke dveřím,protože se její hlas vzdaluje. Podívám se na Terku a je mi ještě mizerněji.
"Promiň,byl to blbej nápad."omluvím se Terce.
"Ne,to ne…Ely,proč já mám sakra takovou smůlu?"řekne šeptem a její oči se mlží slzami. "Copak mám nějakou šanci proti tý nádheře?"řekne už v pauzách,kdy vzlyká.
"Terko!!"zatřepu s ní. "Takhle proboha vůbec nemluv!" "Vždyť nejsi ošklivá. A navíc máš mozek,kterej Sáře chybí. A pojď se omejt,za chvíli zvoní."usměju se na ní.

Hříšná 6-8

21. června 2009 v 15:54 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...

Začalo mě to bavit-psát. Ale mrzí mě, že nikdo nepíše komenty, jestli se vám to vůbec líbí...


Ráno u snídaně je vyloženě skvělá nálada. To je samé: "Ano miláčku. Kolik chceš chlebíků,miláčku? Já už se tak těším,miláčku." Všichni "šťastně" sedíme u stolu a jíme. Dokonce ani já s Danem se neprovokujeme, protože nechceme rodičům(hlavně mamce) zkazit tuhle harmonii. Taťka nás po snídani rozveze do školy a ještě nám každému přistrčí stovku. "Tak se mějte,pacholíci."loučí se s námi taťka. Šlápne na plyn a už je pryč. "Nazdar skřete."řekne mi Dan a dá mi pohlavek. "Nazdar,osle."oplatím mu a bouchnu ho do zad. Kdyby nedorazil jeho kámoš, tak se snad mlátíme do zítra a zameškáme školu. Já to mám do té své naštěstí blizoučko na rozdíl od Dana, který musí ještě kousek šlapat. Ale očividně mu to nevadí. S tím jeho kámošem řeší něco ohledně počítačových her. Blbouni.
Před školou se připojím k holkám a pokračujeme do školy. Holky řeší něco ohledně nějakého kluka, kterého Sára včera potkala a prý byl opravdu "boží". Ne,opravdu mě neláká to s nimi probírat. Ani na ně nepočkám v šatně, protože mi je jasné, že tohle budou řešit celý den! Škoda, že Terka je tu vždy už mezi prvními, protože její maminka je učitelka na té škole, kam chodí Dan. Takže jí tu vždycky mamka vyhodí a jestli je to moc brzy jí nezajímá. Ještě, že já nebydlím zas tak daleko a když nás taťka vozí, tak ne tak brzy. Zasednu k Terce do lavice a poreferuji jí, co naše "miss" se svými sudičkami řeší. "A jé,je,"vyjádří se Terka. "Hele,myslíš, že se dneska bude zase řešit ten průser na těch záchodech?" zajímá se. "No, já bych řekla, že s námi se to bude řešit až zítra, protože dneska tříďase nemáme,"odpovím jí. "No jo. To máš pravdu. Stejně si nemyslím,že by to fakt Ondra udělal. A ty?" "Já taky ne,"odpovím jí. Terka se rozhlídne a pokračuje: "Ehm,Ely. Můžu se na tebe spolehnout viď?" "No jasně. Přece mě znáš,"usměju se na ní povzbudivě. Terka se znovu rozhlídne a řekne: "Mně se poslední dobou Ondra strašně líbí,"řekne mi a zrudne. "Fakt?"řeknu překvapeně. "No a už si něco zkoušela? Vždyť přece bydlíte vedle sebe v paneláku!" "Já vím. Už jsem si všimla,"zakření se na mě. "Jednou jsme spolu jeli výtahem a…"nedořekne, protože právě vkročí do třídy on. Mávne na nás a přidá úsměv. Jednou nám Ondra řekl, že má radši nás než ty užvaněný slepice. I když se na lyžáku líbal se Sárou. Ale pak jí pomluvil, že to neumí a to se Sárinky dotklo. Když Ondra zasedne do lavice tak Terka pokračuje: "Normálně jsme nastoupili,povídali si, no a pak mi upadli klíče a chtěla jsem se pro ně sehnout, ale byl rychlejší a tak jsme se srazili! No, ale počkej teď to nejdůležitější! Víš co mi řekl? Že hezky voním!! Já myslela, že tam zkolabuju. No samozřejmě jsem zrudla a špitla, že děkuju a pak se výtah zastavil v našem patře." Udělám oceňující gestu a řeknu: "No vidíš! To mu určitě nejsi lhostejná," "No, ale od tý doby nic,"rozsmutní se. "No to, protože nebyla zase ta správná chvíle, chápeš?"utěšuji ji. "Hm,asi jo."řekne nakonec.
Na zeměpis jsme se měli naučit opáčko na Asii. Naštěstí jsem se na to koukla takže otázky, které nám náš učitel "Holínka" dá jsou pro mě lehké. Zacvaknu propisku a se smíchem sleduji, jak se pár spolužáků mučí a namáhá svoje hlavičky. Právě, když pohledem zabloudím do lavice, kde sedí Petr, tak ho vidím, jak na mě vysílá smutné S.O.S. a na prstech ukazuje otázku číslo 5. Kouknu se, co to bylo za otázku, otočím se na něj a pomalu mu to slabikuji. Po dvou minutách Petr radostně kývne a zapisuje si. "Tak čas vypršel,"řekne "Holínka" a začne sbírat papírky. Po zazvonění přijde k naší lavici Petr: "Díky moc,Ely. Bez tebe bych byl ztracenej." "Jednou mi to třeba oplatíš,"usměju se na něj. "Tobě?"vyhrkne. "To asi ne. Není den, kdy by si něco neuměla.Obdivuju tě."
"No,stačí se fakt jen na to mrknout,"zakecávám tu jeho lichotku.

Hříšná 6-7

20. června 2009 v 20:08 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Po celý den ve škole se nemluví o ničem jiném a mě ani nenapadá koho podezřívat. O přestávce vyšlápnu o patro výš a zajdu za Robem. Nechám si ho zavolat jeho kámošem.(už nejsou ty doby co jsem se pekelně styděla)
"Čauky Eluš,"pozdraví mě. A jé,jé zase ty jeho zkomoleniny! "Já ti dám Eluš,"rozlobím se na něj na oko. "Máš dneska něco v plánu?" zeptám se ho. Rob se najednou rozzáří jak sluníčko, takže mi je jasné, že něco má. "Bohužel Elí, když to vyjde,tak ti později řeknu s kým,"zakření se na mě. "Ok, tak si to uži. Zatím se měj.Pa," a protože vidím, že k nám míří školní "playboy" z jeho třídy tak dodám "brouku". Vysvětlení je jednoduché, Rob mě o to už hodněkrát prosil, aby ho viděl aspoň z nějakou holkou. Schody beru po dvou, abych si teda aspoň stihla do hlavy nabiflovat něco z chemie. A ukáže se, že jsem udělala správně. Protože učitel Kamínek zkouší, sice ne mě, ale můžeme se přihlásit a ještě nasbírat nějaké plusy. Nejsem sice žádná šprtka, která by prahla po plusech a brečela, kdybych náhodou něco nevěděla, ale každý plus se v téhle situaci hodí!
Češtinu,fyziku a výtvarku přežiji už bez následků jak by řekl Rob. Vydám se na oběd, ale dneska si sednu k holkám. Sice mě nebaví poslouchat Sářiny kecy, ale místo u divného týpka jsem hned zavrhla a jinam se jaksi sednout nedalo. Tak se radši rychle naobědvám, abych odsud mohla zmizet. "Héj,krásko!Něco ti vypadlo," slyším za sebou. Otočím se a vidím jak mi hezký kluk podává kartičku na oběd. Ach jo! Ale ten kluk mi někoho připomíná a on si taky asi na mě vzpomíná, protože řekne: "Jé,to jsi zase ty. Včera jsem tě musel postrčit, aby si šla a dnes tě musím honit. No to je gol."zasměje se. No,jo! To je ten kluk co mě včera probudil z přemýšlení. "No,to teda je,"připustím a nesměle se usměju. S klukem, který se mi představí jako Radek dojdu až do šatny a s radostí se s ním rozloučím, protože tomu se pusa nezastaví! "Tak ahoj."loučíme se.
Vyjdu ven a cítím se všelijak. Jsem nějaká divná. Místo abych byla ráda, že si semnou povídá tak krásný kluk! Tak se snažím zdrhnout z jeho blízkosti. A vsadím se, že kdybych navrhla jestli si nejdeme třeba sednout do kavárny, že by šel. Ne, nejsem nějaký namyšlená pipka, co si myslí, že má na každého, ale prostě jsem to z Radka cítila, že by semnou ještě někam šel. A takhle přesně je to i s Filipem! Zatím dojdu k našemu baráku, kde taťka právě vykládá z auta balík vod a igelitku s nákupem. "Ahoj,můj drahý otče!" zavtipkuji a vrazím mu pusu na čelo jen to mlaskne. "No, ahoj dcero. Jakýpak mládenec tě dneska potěšil? Neříkej mi, že jsi tak šťastná jen z toho, že vidíš svého otce, kterého si mimochodem viděla i ráno" vtipkuje taťka. "Tati,snad o mě nepochybuješ" zatlemím se a chci popadnout tašku s nákupem, ale taťka s ní rychle uhne. "Já sám." řekne a zabouchne kufr. Svět se zbláznil! Divím se dál. Jelikož mě to strašně zajímá, tak z taťky nezpustím oči. Sundá si sako,zajde se do kuchyně napít, uklidí balík vod, ale k vyndání tašky se stále nemá! Asi vycítí co mi v hlavě šrotuje, protože řekne: "Zbytek až přijdou všichni!" a tajemně se na mě usměje. To jsou mi věci! Vyšlápnu si schody a zamířím k mým dveřím. Svůj pokoj bych poznala i poslepu. No, aspoň od Danovo určitě. Je to jednoduché, protože mi to tam tak nesmrdí. Asi díky telepatii bouchnou dveře a uslyším Danův hlas jak se vítá s tátou. Zalezu do pokoje a zapnu rádio. Svlíknu si můj modýlek a nasoukám se do domácích kraťasů a třička. Tričko, co jsem měla na sobě dneska odnesu do koše na špinavé prádlo a zbytek uklidím do skříně. Pak uslyším dupání po schodech a za chvilku ke mně vejde Dan a hned se zajímá: "Co tam táta schovává? Vy jste někde byli a zase ti něco koupil viď?"čertí se. "Přemejšlej!Kdyby mi něco koupil tak to mám asi u sebe v pokoji a neschovává to v igelitce ne?" Dan se zarazí a uzná: "No jo, to je fakt. Hm, kdyby tam tak měl dortíčky" olizuje se Dan. "No to je dost možný,osle,"uznám. Má tu bílou krabici. "Tak to pak je v nejlepším pořádku" pochválí Dan a milostivě odkráčí do svého pokoje. No, pokoje? Spíš doupěte, zatlemím se. Nemůžu se dočkat až konečně dorazí mamka a já zjistím co taťka skrývá i když to asi opravdu budou ty dorty a nepletu se! Jakmile mamka dorazí taťka nás zavolá dolů, sesedneme si ke stolu a taťka začne. "No, tak se konečně milá dítka dočkáte,"zakření se na nás. Dneska jsem měl opravdu výjimečný a skvělý den, nebudu to prodlužovat. Dostal jsem prémie, při kterých mi málem vylezly oči z důlků a tak jsem si řekl, že už jsme dlouho nebyli někde pospolu a tak jsem zašel do cestovky a objednal nám dovolenou do Portugalska na 10 dní."dokončí taťka.
"No to je super!" vykřikne Dan. "Jo, to je přidám se k němu. A o mamčině reakci nemusím ani pochybovat, už dlouho si přála, abychom někam vyrazili. Tak se jí to splnilo! "No,to je skvělý miláčku!"řekne a vrhne se na tátu. Já se potom taťkovi taky pověsím kolem krku. Mezi tím co se s taťkou mazlíme se Dan zajímá o krabici. "Jo a abych nezapomněl, jede se na konci prázdnin a tady ještě pár dobrůtek." To už všichni spořádaně sedíme a cpeme se až se nám dělají boule za ušima. No,hlavně Dan!

Hříšná 6-6 díl...

2. června 2009 v 20:52 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Dojdu si do skříně pro sametovou noční košilku a jdu směr koupelna.Napustím si plnou vanu s vonným olejíčkem a ráchám se ve vaně dokud mi nevystydne voda. Nechám si jí vystydnout natolik,že když vylezu z vanu tak místo toho, aby mi bylo vedro mi je strašná zima. Rychle se usuším, oblíknu si košilku s krajkovými kalhotkami a běžím do pokoje, kde si skočím pod deku a zapnu televizi. Je úterý takže mi dává Ordinace. Ten Beneš je ale zmetek říkám si v duchu. A ta karkulka úplně vypatlaná holka,ale určitě se změní. Za chvíli už slyším jen odznívající písničku ordinace, takže vylezu z postele a jdu si naházet učení do báglu. Matika, Čeština, Fyzika…a tak dále, samá nuda! Dvěma kroky skočím zpět do pelíšku a ponořím se do říše snů.
Ráno je krásně teplé a slunné.Vyploužím se z pokoje, v koupelně se upravím a jdu vzbudit bráchu.
"Vstávej neandrtále" zařvu mu do ucha.A vida…úspěšně.
"Jééé"zaskučí. Odploužím se z jeho pokoje do svého, kde ustelu postel a jdu se podívat ke skříni, co by jsme dneska mohli ukázat světu. Vyberu si krásně tyrkysové tričko s bílou sukní a ještě to doladím různými drobnostmi. Svoje kaštanově hnědé vlasy s lokýnkami nechám volně ležet,namaluji řasy maskarou na pusu lesk a je to. Hvězdný úsměv do zrcadla a můžeme jít. Dolů sejdu dřív než obvykle. "Dobré ranko"
"No nazdar."odpoví chladně mamka. Už se chci zeptat co jí je, když v tom uvidím jak mi táta naznačuje,že se nemám ptát. Tak si tedy vezmu lupínky s mlíkem a jdu si je sníst. Bráška dorazí jen tak,tak.
"Nesnáším ráno,únavu a lidi co mě budí,když chci spát"sdělí nám Dan a pohledem míří ke mně. Samozřejmě, že mi to došlo.
"Nesnáším povaleče,nevděčný lidi a ty co mi nadávaj za mojí ochotu"sdělím zas já a též pohledem zamířím k Danovi. Ten se jen ušklíbne a jde si namazat housky, protože přece nebude jíst lupínky jako já,že! Dojím lupínky,umyji misku a jdu do školy. Nepočítám s tím, že by mě táta dneska odvezl a ani nepočítám s Danem,který je uražený.Pche. Venku je další dubnový den,za chvíli léto.Jupí!Ale zase to má jednu chybičku-do konce května musím vyplnit kam hodlám po základce jít.Musím ten gympl probojovat! Ale dost s tímhle tématem,ještě si s ním užiji. Když míjím pekárnu,tak uslyším někoho vyvolávat své jméno. No jasně.Filip. Proč jsem div ne skleslá mrazem,když se na mě hezky usměje a zamíří ke mně?
"No ahoj"řekne a neujde mi jak si mě prohlíží.
"Ahoj"oplatím mu. "Co ty tu?"optám se.
"No teda,já tu na slečnu čekám a ona se mě ještě ptá"baví se ten trotl,
"Hm"řeknu jen. "Už musím,tak se měj.Ahoj."rychle se loučím. Filip se na mě zpytavě podívá,ale nic neřekne.
"Tak ahoj,no"řekne,jakoby naštvaně. Rychle přejdu přes přechod a rázným krokem si to mašíruji k Základní škole u Můstku. Tam už na mě holky čekají a rychle zapadneme do školy.
"Pěknej model"hodnotí holky můj dnešní ohoz. Ani oni nejsou o moc horší,vlastně Sára s Petrou mají ještě hezčí model.
"Dík,vy taky"opětuji. Rozhlédnu se po třídě a zahlédnu pohled Petra.Poté co zjistí,že jsem ho načapala sklopí oči a šprtá se matiku.Jen aby.Uchechtnu se. Na první hodinu si to přimašíruje Svazek v dost špatné náladě: "Sednout!" poručí. "Opravdu jsem si myslel vážení,že když jste na škole nejstarší a navíc před přijímacími pohovory na střední školy,tak se budete chovat ukázněně. Ale to,co chudák pan školník našel na chlapeckých záchodech je strašné! A proto prosím ty, co s tím mají něco společného,aby vstali." Ve třídě však nastane hrobové ticho. "To jsem si mohl myslet.Srabíci!" provokuje Svazek. "Pane učiteli,"hlásí se Petra. "No,né. Šrájková! Nevycházím v údivu." Petra se ovšem nenechá odbýt: "Smím se zeptat.Proč si vlastně myslíte,že to udělali naši kluci? Jsou tu přece i jiné ročníky,nehledě na 9.B."hájí naši "skvělou" třídu Petra. "A kdo jiný asi. Nikdo nemá takovou drzost napsat přes celou zed,že pani učitelka Kobrlová má ty nejkrásnější…" Svazek i ted rudne a nedokáže to slovo přenést přes ústa. "No,kozy,přece!"vykřikne vítězně Ondra a celá třída jde do kolen. Ondra si ale bohužel sám sobě poškodil. "Takže vy,Vejvoda! No to jsem si mohl myslet!" Ondra se ale nevzdává: "Ale pane učiteli,já jsem tam opravdu nic nenapsal. Kdybych to chtěl Kobrl…teda paní učitelce Kobrlové říct,tak jí to řeknu sám a nepíšu to jako nějaký zamindrákovaný puberták na zed!" hájí se Ondra.
"No,pro dnešek se s vámi nehodlám dohadovat.Otevřete si sešity a…" mele známou písničku Svazek.

Hříšná 6----5 díl.

27. března 2009 v 17:37 | Lady_MartineZs...zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Po dlouhé době další část...přemejšlela jsem jestli má cenu pokračovat...


Celou cestu domů myslím na Filipa. Je fajn,Je hezkej,milej,sportovní typ…popravdě přesně MŮJ typ! Ale něco tomu pořád chybí.Nechápu se.
Už zdálky slyším štěkat Astra.Je to zlatíčko. Jakmile mě spatří už se ke mně řítí a snaží se mi doskočit k obličeji.
"No jo Astri,hodnej"poplácám pejka
Odemknu si a vejdu do kuchyně kde mamka peče nějakou výbornou buchtu.
"Ahoj mamčo"
"No ahoj.Kde se touláš?"
"Áále…"protočím oči.
"Neviděla jsi Dana?"změní mamka téma
"Ne,ale vsadím se,že je zas někde na pivku s těma svýma kamarádíčkama"zatlemím se.
"Ale Eliško.Jak to mluvíš.Dan a hospoda? To se mi nezdá"namlouvá si mamka.
"No,nic…jdu k sobě."radši se vzdálím.
V pokoji shodím batoh a jdu si dát sprchu.Dokonale uvolněná a čistá se natáhnu na postel a civím do stropu. Filip…hmm…pěkný jméno.Pěkný oči,vlasy a vůbec všechno,ale popravdě nic pro mě.Co kdyby chtěl být semnou něco víc? Chtěla bych to vůbec? Asi jo,třeba by časem láska přišla.Uvidíme,třeba se vůbec nic nestane!
S námahou vstanu z postele a jdu se podívat na učení. V batohu nahmátnu matiku a přesunu se s ní zpátky do postele. Jak já nesnáším matiku.Sice mi docela jde,ale že by mě bavila?!
Zvednu hlavu,protože slyším někoho běžet po schodech.
"Čáo Elíso" pozdraví brácha.
"No,čau.Zas si byl trénovat zvedání půllitru?"zašklebím se na něj.
"Vtipná,vtipná.Kdopak ti dal dneska kopačky?"vrátí mi to zpátky.Na to už mu neodpovím a hodím po něm polštář.
"Fííha,ty máš ale mušku"tlemí se to pako.
Vrátím se k matice abych jí za pět minut zaklapla.Kašlu na to.Zítra zkoušení nehrozí.Hbitě vyskočím z postele až smutně zanaříká a zapnu notebook. Po chvíli čekání už zadávám do hledáčku chat a jdu pokecat jako vždy když se nudím. Nejvíc se mi líbí stůl:"Všichni jsme byli nebo jsme pubertáci" a jedním kliknutím se přidám do diskuze.
Elis:zdravím
Pekelný čert:Á,čao Elis!
Petruška:ahoj,že taky jdeš…! Nedalo se tu s nima vydržet…:D
Baron_Sam:Zdarec pusinko Elí.Chyběla si nám tu…J
Baron_Sam:Petoo,nezlob nás…:D
Elis:J…kde je vás víc?
Petruška:to by nás taky zajímalo…:D
Pekelný čert:Broučci,už jste někdo viděl ten novej film Stmívání?
Baron Sam:Jo,a je to sladáček pro ženský!:D
Petruška:Jasně,že JO!!!...Je to boží film…ještě ted mám Edwarda ve snech…:D
Elis:asi sem jediná co ho ještě neviděla…L
Baron_Sam:Elí,věř,že není o co stát. Ukázal bych ti něco záživnějšího…:D…hmm?:D
Pekelný čert:co je tu zas svádíš?:D
Baron_Sam:musí bejt…:D
Elis:Myslíš,že bych tam něco viděla?:D
Petruška::D:D
Baron_Sam:tsss!!:D
Elis:no,já zas letím…mějte se,zas někdy…:-*
Petruška:néé,Elíí…L
Pekelný čert:Ach joo…L
Baron_Sam:to bys nám neudělala Elíku…L
Uživatel Elis odešel z místnosti.
Peta,Sam a čert mi zvedli náladu.Jsou milý. Kouknu na hodiny a zjistím,že už je pomalu 6.Páni…to,to utíká. Sáhnu do stolku pro rozečtený román "Lásce se musí pomoct" a otevřu ji na 156 stránce abych si pár stránkami osladila život.Poslední větu než zaklapnu knížku si v duchu a pak nahlas zopakuji:"Láska mi ukázala Michala ale najít jsem si ho musela sama…" Ach jo.Strašně hlavní hrdince závidím.Knížku strčím zpět do stolku a doploužím se pomalu ke schodům abych je sešla dolů.
"Kolik si dáš knedlíků,miláčku?"slyším mamku až z kuchyně
"Jako vždycky"odpoví jí táta.Vejdu do kuchyně a zjistím,že mamka uvařila tu svojí vynikající svíčkovou.
"Jé,dobrůtka"usměju se a strkám prst do omáčky abych ochutnala tu dobrůtku.
"Eliško"plácne mě mamka přes prsty "Já ti nandám.Kolik chceš?Jako vždy 3?"
"Jasně"přikývnu rychle. To už do kuchyně po čuchu vtrhne i Dan a hned se dožaduje taky.
"5 knedlíků,prosím"hlásí.Po vynikajícím jídle se s plným břichem odploužím zase do pokoje.Pustím si rádio Northmusic a nic mi nechybí. Když uslyším svojí oblíbenou písničku Just Dance tak to běžím zesílit,ale zjistím,že to nehraje v rádiu,ale hraje mi mobil!
"Ano"ohlásím se do mobilu.
"No čau"pozdraví Terka
"Ahoj"
"Co si dneska dělala,že si tak rychle utekla ze školy?"zajímá se.
"Byla jsem v cukrárně"
"Sama?"zapochybuje.
"Jo"zalžu. Nechce se mi to ted vysvětlovat.A pak…stejně nevím jestli se s Filipem ještě uvidím.
"Aha"řekne trochu nedůvěřivě.Bavíme se ještě asi 5 minut a pak mobil strčím na nabíječku.


Hříšná 6----4

5. února 2009 v 19:31 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Ahoj.Dneska slavííme..x)..C.R. má narozky..a proto..tu máte pokračováníí..x)

Do pekárny přijdu o deset minut dřív ale brunet tu už sedí.
"Ahoj,krásko"přivítá mě.
"A..Ahoj"usměji se.
"Takže jablečnej závin?"informuje se.
"Jo"
Brunet mávne rukou a za chvíli ho už máme před sebou i s horkou čokoládou.
"A jak ti vlastně říkaj krásko?"zeptá se.
"Eliška"hlesnu.
"Tak to je jméno přesně pro tebe.Pro krásnou princeznu.Já jsem Filip.Těší mě."na důkaz seznámení mi políbí ruku.Jsem rudá až za ušima.Filip si toho všimne a pobaveně se zasměje.
"A co tak děláš?"zeptám se aby řeč nestála.
"Myslíš kromě lovení malejch princezen?"zatlemí se.
"Studuju tady na ekonomce,hraju basket,plavu,pařim.."
"A kolik ti vůbec je krásko?"zeptá se až ted
"Patnáct a tobě?"
"Jako bych to neříkal,malá princezna.Ale krásná."pohladí mě po ruce.
"No já už jsem o pár let starší"zasměje se. "Je mi sedmnáct"
"To je pěknej věk"řeknu aby řeč nestála.
"No,nestěžuju si"zatlemí se.
"Tak co chutnalo?"zajímá se jen co dojím poslední kousek.
"Jo,bylo to výborný"pochválím.
"Jako bych to neřikal.A když Ti to chutnalo tak zas někdy můžem zajít ne?"podívá se na mě.
"Jo,oo..jasně"blekotám.
"Fajn"usměje se spokojeně.
"No,ale ted už budu muset běžet"
"Fajn,taky už bych měla jít"
"Ok"
Vstane,pomůže mi do bundy,zaplatí útratu a můžem jít.
"Tak díky moc za hezký odpoledne krásko"řekne.
"Jo,já taky"zase zčervenám.
"Takhle ti to sluší"zalichotí mi.Přiblíží se ke mně.Proboha snad mě nechce líbat?Ne,planej poplach.Filip mě pohladí po vlasech a rukou postupuje po tváři.
"Fakt moc díky"řekne ještě jednou.
Já už se jen usměju.


Hříšná 6-3

1. února 2009 v 11:51 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
1 úryvek..tady¨....2 úryvek...tady
a 3...můžete číst..x)

Sprcha mě naprosto unaví a proto když dojdu do pokoje tak sebou hodím do postele a spím.
Pip,Pip,Pip….sakra otravný budík. Vstanu z postele a rychle ho zamáčknu.Nesnáším ten zvuk.
V koupelně se osvěžím studenou vodou a vyčistím si zuby. Cestou do pokoje se zastavím u bráchy."Vstávej lenochu"zařvu. "No,jo.A proč tak řveš?Chceš abych ochrnul?" "Já bych toho chtěla"zavtipkuju.
V pokoji se navlíknu do silonek a sukně s tričkem. Rozčešu vlasy,jemně se namaluji a navoním a jsem hotová.
Ještě jednou jdu za bráchou a zjistím,že ještě chrápe. Já ho zabiju! "Dělej,vstávej.Nebo přijdeš do tý tvojí šrotárny pozdě a pak mi budeš nadávat."vyčítám mu.
"Do jaký šrotárny zase?Když tak už průmyslovka kotě."poučuje mě. Ale vstát nehodlá. Jak chceš chlapečku.
Potichu se vplížím před žaluzie a vytáhnu je. Díky sluníčku už neusne.
"Elino!Sakra."rozčiluje se.
"Radila jsem ti aby si vstával po dobrým,ale ty ne." Rychle se od něho vzdálím,protože vidím jak se vzteká.
Sejdu dolů do kuchyně a pozdravím se s rodičema. "Dobrý ranko rodinko."zašvitořím.
Tatka se na mě podívá zpod novin."No nazdar dcero.Nevyrostla si?Dneska ti to nák sluší"vtipkuje tatka.
"Ale tati…"
"Co si dáš k snídani Eli?"zajímá se mamka.
"Asi lupínky mami."
"A kde je ten náš synátor?"zeptá se tatka.
"Ále…"nedopovím,protože milý Daneček se právě objeví na schodech.
"Neposlouchej jí tati.Jenom si vymejšlí"zaksichtí se na mě Dan.
"Hele ty…"naštvu se.
"No tak!Snad se tedka nebudete hádat"seřve nás mamka a přinese Danovi lupínky.Dan se zaksichtí a řekne.
"Sem snad králík jak ségra,že musím jíst lupínky?"
"Tak si posluš sám"odpoví mu s klidem mamka.
"Eli,dneska jedu dív.Chceš vzít do školy?"promluví až ted tatka.
"Jo,to budu ráda"věnuji mu úsměv.
"Tak už půjdem ne?"zeptá se.
"Dobřě.Skočím si jen do pokoje pro věci."
"Tak co Eli?Už sis promyslela kam půjdeš na školu?"zeptá se mě tatka v autě.
"Tati vždyt vís…"řeknu odhodlaně. Tatka už radši nic neříká.Požádám tatku aby mě vyhodil u pekárny,protože jsem si samozřejmě zapomněla svačinu.
"Tak ahoj a Eli.."podívám se na tátu a přijmu200Kč. "Kdybys potřebovala"mrkne na mě.
V pekárně přemýšlím co si vybrat jestli sýrovou placku a nebo šáteček."Já bych bral jablečný závin"řekne kdosi zamnou.Otočím se za příjemným hlasem a zatetelím se blahem. Zamnou totiž stojí hnědooký brunet s vysportovanou postavou a zářícíma očima.
Brunet se na mě ještě jednou usměje a já jdu málem do kolen.
"Anebo víš co?Dneska ve 3 tady ho ochutnáme spolu.Co řikáš?"zeptá se.
"Dobře"usměju se na něj."Ale ted už musím.Tak ahoj"
"Ahoj krásko.Hlavně nezapomen"připomene mi.
Do školy doběhnu s jazykem na vestě ale přeci včas.Terka už na mě čeká.
"No teda,že jdeš už jsem myslela,že zas budu jak sirotek v lavici.
"Promin byla jsem ještě v pekárně pro svačinu."omluvím se jí.
Ale počkat.Já tam tu svačinu nechala!Jsem husa nebeská fakt.
Zvoní na češtinu.Jsem zvědavá jak vymoděná zas Kobrlka přijde. Terka jako by mi četla myšlenky mi řekne"Vsad se,že si vezme tu růžovoučkou sukýnku"uchichtne se.
Kobrlka samozřejmě nezklame.Vzala si růžovou sukýnku s bílým tričkem.Na co si hraje?
"Tak dneska si dáme diktátek"zašvitoří Kobrle.
"Nee…"řve třída
"Já se vás ale na názor neptám"naštve se Kobrle.
"Otevřete si sešity a jedem,jedem.".."Diktuju.Ve čtvrtek jsem byla v Praze…"
Píšu až se ze mě kouří.Čestina mi naštěstí jde,takže se nemám čeho bát.
"Domů jsem přijela v osm večer."ukončí diktát Kobrle..
"Ponocná,Vejvoda sebrat"rozkáže.
Zbytek neuteče rychle a bez újmy na zdraví.Na obědě se třesu jak osika samou nervozitou.Půl 3.Za půl hodiny mám oficiálně první rande.Já se zblázním!

Hříšná 6--2

30. ledna 2009 v 20:34 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Doma je jako vždy rušno. Aby taky ne 1 starší bratr,kočka a pes toho nadělají až,až. "Haloo,je někdo doma?" "Jé čau ségra ty už jsi tady?" zeptá se překvapeně bratr Dan. "Jo,kde bych jako měla bejt.Snad neruším."zeptám se ho podle. "Ne,jen je tu Sam tak se tu zas nenakrucuj"zpraží mě. "Tss. Kdo se tu jako před nim nakrucuje? Mně je tvůj stupidní kámoš a ty úplně fuk!"pomalu řvu. Dan se jen ksichtí. Cestou do kuchyně potkám Sama. "Čau"pozdravím ho. Sam jen na mě kouká jako by mu ulítli včely. "Co je?" zeptám se ho. "E..Eliško to jsi ty?"řekne ohromeně. "No né,pan král se nám konečně probral. Kdo jinej asi." Sam se jen usměje a proluxuje mě pohledem od hlavy až k patě. Na co tak kouká sakra?! To už i jemu připadám hnusná,trapná..prostě nula? Radši se vzdálím od těch dvou exotů. Prásknu sebou na postel a přemýšlím. Prudce vstanu a jdu se kouknout před zrcadlo. Sakra proč,proč jsem nula? Co je na mě vlastně aspon trochu hezký? Kaštanově hnědý vlasy,hnědý oči,sportovní postava. Ani jedno z toho není dokonalý. Ach jo. Po kom já jsem? Vždyt mamka i tatka jsou hezcí a Dan taky. Asi mě adoptovali.Nula,nula…n..n..
"Elino!"zpozorním a jdu se podívat co zas Dan chce. "No,co je?"zeptám se ho otráveně. "Mám ti vzkázat od mámy,že dneska přijde na večer." "Hmm,ještě něco?"zajímám se. "Jo mohla by si…" "Na to zapomen chlapečku,služku nikomu dělat nebudu."odpovím hned v zárodku. "Aby ses náhodou neunavila"směje se Dan. "Přesně tak. Vystihl si to skvěle."odpovím mu už na půl pusy. Měla bych si dát sprchu a pak zajít do sportcentra. Už jsem tam dost dlouho nebyla.No ale dneska to vlastně nepůjde. Jdu přece s Robim do kina.
Po sprše na sebe natáhnu džíny a tričko,zvýrazním oči řasenkou a natřu si pusu leskem. Tak víc pro sebe udělat nemůžu. "Elino,máš tady Robina"křičí zezdola Dan. "Už běžím"zařvu. Seberu kabelu a už běžím po schodech dolů. Roby už se na mě směje. Ach jo,zase mu to sluší. Jak to dělá? "Čauky"pozdraví jako první Roby. "Ahoj,tak jdem?"zajímám se. "Že váháš"zaksichtí se.
Před kinem se objevíme právě včas. Zabereme místa a už se ponořujeme do děje.Zajímá mě to a proto nevnímám nic kolem sebe. "Bylo to super co?"řekne Roby. "Jo,strašně se mi to líbilo"usměju se na něj.
Venku mě ofoukne chladný vítr a proto bych už nejradši zmizela. A ještě radši když za zády uslyším známý hlas."Jé,čau Elíí" "No čau"pozdravím Martina. "Co ty tu?" zajímá se. "No co asi,jsem tu v kině" "Hmm,to mi je asi jasný"zašklebí se. "A co tu tak samotinká?Se nebojíš?"straší mě. "Ne,čeho asi. A vůbec kdo ti řekl,že jsem tu sama?"zajímám se. Už mu nic ani nemusím vysvětlovat,protože Roby už k nám došel. "Martine to je Roby" "Roby to je Martin" představím je. "Čau" "Čuz". "No,Roby už asi půjdem ne?" "Jo,jasně." " Tak čau Martine" "Čau"
"No kde se flákáš ségra?"vyjede na mě Dan. "Vždyt jsem Ti říkala,že jdu do kina,ne?" "No,jo.Radši popadni ty odpadky a běž je vyhodit.Já už tady musel vytřít"zašklebí se. "Aby ses náhodou neunavil vid?" "Ha,Ha"
Popadnu odpadky a hodím je tam kam patří. Mamku zastihnu v kuchyni. Ze zadu se k ní připlížím a pak jí obejmu a dám jí pusu na tvář. "Ahoj,Eliško. Kdepak se mi couráš dcerko?" zajímá se mamka. "Ále,byla jsem v kině s Robim." "Jo aha"usměje se mamka. "Dáš si kuře s kaší nebo…" "Mami já ani nemám hlad,půjdu si lehnout jo?" "Dobře,jak chceš."zkonstatuje mamka.



Uvádím knížku-Hříšná 6.

29. ledna 2009 v 18:09 | Miss.Šuliiinka*..zase vymýšlí příběh..x) |  Pokus o knížku...
Máme tu první knížku.Prominte za nedokonalosti.*

Hříšná 6

"Holký..dneska máme na tělák Březinu!!" vtrhla do třídy Sára a bylo vidět,že je štastná.
"No tě pic,to zas bude trapas"povzdychla si Bára. "Já prostě tu hvězdu neudělám a on bude určitě známkovat."
"Holky já vás stejně nechápu co na něm vidíte?" "Vždyt je to úplně normální chlap."odpověděla jsem holkám s pozvednutým obočím. "No jo,chytrá Éliška zase promluvila"odpověděla mi ironicky Petra.
Nemá to cenu,pchá jejich starosti bych chtěla mít. Klidni bych měnila. Není vůbec zábava se rozhodovat na kterou školu půjdu. Páni rodičové mi sice pořád cpou tu svojí ekonomku ale já nechci! Půjdu na gympl a dokážu to! Je strašný vědět,že vám vlastní rodiče nevěří.
Crrr. Zvoní na hodinu matiky. To jsem zvědavá co si zase pařez vymyslí. Pařez je naše přezdívka pro učitele Karla Pořízka. "Tak mládeži zvonilo jestli jste si nevšimli" křikne pařez do třídy. "Tak dost!" "Vejvoda,Petříček a Koláž k tabuli" zařval učitel. "Pánové,já vás nechápu. Máte na krku kouli a ještě si dovolujete dělat bordel!" "To bych si vyprosil" řve pořízek až mi to trhá uši. "Ale co já s váma budu ztrácet čas,napište si příklady".
Ajééje to z toho pánové moc dobře nevyjdou litovala jsem je v duchu.
Matika naštěstí dopadla pro ostatní dobře. Teda až na písemku co jsme dostali opravenou na zpět. Ale já si nestěžuju . Na svoje 1- jsem hrdá.
"Eliško, no tak pohni!" pokřikuje na mě Terka moje nejlepší kámarádka. "No jo už se plazim"
Jsem fakt zvědavá na předvádějící se Sáru s Petrou a na učitele Březinu. "Hele holky,mám si dneska vzít ty růžový kratasy s tím fialovým tričkem nebo…"podívám se copak naší královně Sáře zacpala pusinku a jen se uchichtnu. Březina stojí s nějakou dlouhovlasou blondýnou a něčemu se smějí. Stejně nechápu jak si může Sára dělat nějaký cíle. "No to snad,co ta kačena tu dělá."rozčiluje se Sára. Ostatní holky jen tupě zírají a proto mi nezbývá než ji odpovědět. "Copak nevidíš…baví se s nim. Sáro,Sáro,že se na něj nevykašleš."radím s dobrým úmyslem kamarádce,ale ta to jako radu asi nebere. "Tebe sem se neptala..ty..ty nulo!"čertí se Sára. Tohle nemá fakt cenu říkám si v duchu.
"No tak holky hop,hop,hop. Jste pomalý jak slimáci možná i hůř."pokřikuje po nás Březina. "Stop!"
"Sáro,Báro,Kamilo,Petro přineste 2 žínenky." "Proč zas já…"málem brečí Sára.
"Tak holky pěkně jedna popořadě mi ukážete kotoul vpřed"rozkazuje Březina. Koukám na holky a musím říct že jsme dobrý. Skoro všechny to umíme. Aby ne,hloupý kotoul vpřed. "Eliško!"..podívám se a zastydím se. Z toho přemýšlení jsem nedávala pozor a nevšimla jsi,že už jsem na řadě. Dřepnu si a udělám kotoul,musím říct,že i jí jsem z něho měla dobrý pocit. "No prosím,snad nejhezčí kotoul a ona zaspí"směje se Březina. Potěšil mě to jo.
"Blbá kačena.."..slyším od sebe zleva. No jo Sára aby si nerýpla. Je ubohá.
"Konečně konec.Já už myslela,že vypustím duši."raduje se Petra. Rychle ze sebe svlíknu kratasy a tričko,oblíknu sukni a džíny,navoním a běžím na oběd. Sakriš,zas je tu fronta. A to sem sebou hodila. Rozhlídnu se po jídelně a usměji se na Roberta. Roby je můj kámoš už od dětství a nikdy bych ho nevyměnila. "Hej krásko,nechtěla bys postoupit"zeptá se mě nějaký kluk.Docela kořen,uznám. A ještě víc mě potěší jeho oslovení"krásko"..asi nebudu zas tak hnusná. Roby už pomalu dojídá když se k němu dostavím. "No že jdeš"směje se Roby. "Vidíš tu frontu kámo?"odpálkuju ho. "No,jo..ty aby ses na něco nevymluvila"ksichtí se Roby. "Hele takže dneska jdem na to Bathory?" "Jasně,už se těším." Ach jo Roby,asi jenom ty máš chut semnou trávit volný čas. Ostatním klukům jsem fuk. Roby je pěkný.Hezky opálený a hlavně ten jeho úsměv je nejhezčí. Ale má to jednu chybičku,velkou. Je homosexuál. Svěřil se mi s tím už před 2 roky.Pamatuji si jak jsem do něho byla zabouchlá. A když mi pak řekl jak se věci mají tak jsem myslela,že umřu."Elííí,tak co jdeš?"zajímá se Roby. "Jo jasně"


Co myslíte?Má cenu pokračovat dál?

Wítám Tě tu..x)*

29. ledna 2009 v 18:02 |  Miss.Writing*
AhOojky.Wítám Tě na tomhle "spešl" blogu. Založila jsem si ho proto,že sem budu dávat můj "pokus" o knížku..xD.
Jsem normální,ulítlá,bláznivá holka.Začínám se učit portugalsky..xD protože chci žít svůj sen.
Naprosto žeru..xD..Cristiana Ronalda.¨
Za rok mi táhne na 14..xD. Jmenuju se Pája a přezdívka Šuliiinka*...xD..jsem blázen a jsem jím ráda.*
Tak doufám,že se vám příběh bude aspon trošku líbit a pokud budete mít náké otázky..tak sem s nima...x)..pïšte i k příběhům. Co by jste vylepšili a naopak. Budu jen ráda..x)

Tak jdem do toho?..Už mám napsanou první kapitolu.

Waše Miss.Writing-Miss.Šuliiinka*

Kam dál